Opět jednou příspěvek do naší nepravidelné a oblíbené rubirky 35mm.
Než člověk vystřílí kinofilm, kterej má založenej v půlformátovym foťáčku, tak to díky doublepočtu políček chvíli zabere.
O to větší natěšenost je na výsledný negativ. Člověk se těší, i když už zapomněl na co vlastně. O to jde. Těšit se ze zážitků a vzpomínky.
Rvát rychlý krátky pousty na sociální sítě je hezký. Nepoužívat už ani hlavní zdi, ale zajebávat jen storýčka, je taky pecka.
Ale prostě co si budem,
nejvíc pocit je několik týdnu fotit a dát si záležet na každém zmáčknutí spouště.
Nejvíc je čekat pár dnů na vyvolání.
Nejvíc je psát krátkej článek, vytvořit galerku, dát si práci s popiskama.
Nejvíc je při tom všem zhluboka dejchat a vzpomínat.
Člověk pak nechce nic jinýho, než jen zažívat to zas a znova! Pořád, jak tenkrát. Proč ne??
Člověk pak nechce za každou cenu skialpy, dodávku a exotické dovolené…
Člověk pak třeba ví, že to nejlepší už má, měl, nebo znova bude mít.
Sakra BMX a Kámoši foreva!!!
Kuba.
