Libšťát reprezent bój Honza Faistaver aka Honzina aka Honzish aka Fašoun vyrazil vandrovat na Island.
Sepsal jeho zážitky, trapný situace, průsery a poznatky a opepřil pár fotkama.
Takže Honzish Backaping Island 2019 vlastními slovy exkluzívo viz níže.

Nad Islandem jsem přemejšlel už od začátku roku. Z vyprávění kamarádů to znělo jako velká divočina, termály, ledovce, sopky, tohleto, támhleto. Po návratu ze zimy v Norsku na začátku května ale veškerej volnej čas vyplnily jiný kraviny. Léto uteklo jako voda, najednou tu byla neděle po Řáholci, a tak si řikám…jo, teď by to asi šlo. V září by mohlo bejt ještě relativně slušný počasí, míň lidí a větší klid.

V úterý teda kupuju letenky Wroclav – Reykjavík za celkem fér cenu 6500,-, zapisuju si pár míst co bych rád viděl a víc se nestarám. Ono taky není moc co plánovat když jede člověk stopem. Ještě tentýž týden dáváme s klukama Skalku u Jirky Zouhara, kterej na Islandu nějakej čas žil, dostávám rady co kde jak a se slovy ,,v září bych už nejel, může ti dva týdny v kuse chcát´´ mi přeje štastnou cestu. Po víkendu kupuju poslední výbavu a ve středu jedenáctýho vyrážím. Vlakem do Wroclavi, rychlej přesun mhd na letiště a před šestou večer dosedám na letišti v Kefalíku. Už z letedla je vidět surovej ráz krajiny, krátery sopek, pukliny a ledovce, tohle bude hustý!

Hned po přistání chytám poláka s rodinou, kterej mě veze až přímo do centra, kde mi Jirka dohodl u známejch couchsurfing (díííky!!!). Potkávám Martina a Terku, kteří se zrovna vrátili z práce, dáváme véču a kecáme o všem možným pozdě do noci. Druhej den má Martin volno, tak bereme kola a jdem si projet město. Jako první dáváme termály na pláži s výhledem na oceán, v centru pak vyhlášenej hot-dog s místním pivkem a nazpátek ještě jeden viewpoint. Počasí se mění co pět minut, přeháňky a hned zas vymetená obloha, zvláštní. Domů se vracíme v podvečer, doráží Terka a další kámoš Tomáš, dáváme kafe a chill a je nám dobře. Ráno vstávám jako poslední, na stole mám připravenou snídani se vzkazem ať si užiju Island (tsiiii vole, to je luxus!!! ) a vyrážím na okraj Reykjavíku. Po asi půl hodině mě bere amík Mitchell v malým vw up, kam se tak akorát srovnám, a míříme na jih. Mitchell nemá plány stejně jako já a tak navrhuju hot river asi hodinu cesty, první přírodní termály. Souhlasí.

Hned za městem začíná liduprázdná, drsná krajina s nádhernýma scenériema a odevšad unikající párou. Přijíždíme do města Hverasvæðið, parkujeme a po asi 4km lehkýho treku a za vydatnýho smradu síry dorážíme do Reykjadalur Valley. Tady říčka s vodou okolo 35-45 stupňů, sedáme k partě místních a je nám fajn. Michell po hodině mizí, ještě si stačíme vyměnit kontakty a čus bus, já zůstávám další asi dvě hodiny a totálně rozmočenej se v podvečer vracím do města. Nakupuju zásoby a chytám stop na dalších 50km na jih. Kempuju kousek od cesty u někoho na zahradě a píše Mitchell…Čau Honzo, mám poslední dva dny, ráno jedu 300km na jih, chceš vzít? Napiš mi adresu a já tě v 9 vyzvednu. V diáři bílo tak na to kejvnu. Po probdělý noci, kdy mi skoro ulítne tropiko ze stanu je zase azůro, kámoš amík přijíždí na minutu přesně, hrajeme tetris s moji krosnou, kafe na pumpě (je všude a zadarmo, stačí mít hrníček) a vyrážíme. Cestou míjíme nesčetně vodopádů, řek, sopek, přejíždíme ohromná lávová pole až konečně dorážíme na Diamond Beach. Jedna z ´´must-see´´ Islandu, kusy ledovce tady mizej v oceánu, nějak nás to ale netankuje (možná proto, že tady je milion uřvanejch asiatů) a tak se začínáme shánět po místě na spaní. Kemp nakonec rozkládáme asi 20km zpátky v korytu jedné vyschlé řeky, je bezvětří, vaříme čaj a večeři a probíráme všechno možný.

Budíme se do slunečnýho rána s výhledem na největší evropskej ledovec, to je liga, kávička a zase těch 300km zpátky k Reykjavíku. Nechávám se vyhodit na odbočce k Landmannalaugar (Duhové Hory), největší geotermální oblasti Islandu, v bistru mi však dva frantící přináší nemilou zprávu, jediná přístupová cesta je kvůli sněhu zavřená, kdy to otevřou nikdo neví…shit! To mi celé trochu mění plán, třídenní trek tam bylo to jediný, co jsem fakt chtěl! No nic, po veškerejch pro a proti se zase otáčím (ikdyž mě to pěkně sere) a jedu zpátky tam, odkud jsem ráno přijel. Chytám pár aut, dávám cestou jedny termály a končím na půl cesty ve městě Vik. Brzo ráno balím stan, je nádherně ale hrozná zima, na benzínce se dávám do řeči s postarším párem z Malty, který mě nakonec bere skoro až na místo, kde jsem den předtím začínal, v kempu si nechávám krosnu a jenom s telefonem vyrážím na asi 8km trek do hor. Končím na hraně skály s neskutečným výhledem na ledovec a oceán, je nás tu pár, klid, počasí na triko, nádhera. Vracím se, na recepci vyzvedávám krosnu a jdu k silnici. Náhodou mi zastavuje banda čtyř amíků, který mě pár hodin předtím vzali právě do kempu, jedou stejným směrem a tak mě berou s sebou. Na apce nacházím další termály, amíci jsou pro, platí za mě vstup, a pozdě v noci za velkého loučení mizí do hotelu. Já si kousek od bazenů stavím stan a úplně vyjetej usínám.

Po další dva dny je počasí nic moc, střídavě slunečno/déšť, takže východ trochu vynechávám a přesunuju se do oblasti kolem jezera Mývatn. Tady jedna pěkná story…Tomáš mi v Rejkjavíku říká…až budeš poblíž Mývatnu, napiš mi, dám ti kontakt na kámošku Terku, co tam pracuje a můžete něco vymyslet. A tak si tak stopuju kousek od města Egilsstaðir, je lehce po poledni, a staví mi dvě holky v rental Dacii Duster…Terka z Mývatnu a kámoška Péťa, co za ní přijela z Belgie. A ty budeš ten Honza co za náma jede říkal Tomáš . Holky mě berou na trek k vodopádu a pak i domů do Mývatnu, potkávám se s dalšíma z týhle česko/polský crew a dostávám i svůj pokoj. Dííííííky, máte to u mě!!! Nazítří nás Terka bere na všechny hustý místa po okolí, je tu toho mraky! Po návratu to holky balej, Pétě končí dovolená a tak vyrážej směr Reykjavík, aby stihli i něco cestou. Já využívám příležitosti a zůstávám ještě další dva dny. V sobotu odpoledne to taky (velmi, velmi nerad!) balím a jedu na sever směr Husavik. V podvečer dávám vyhlídku nad městem, čumím na fotbal a je klid. Večer mě berou dvě němky, co mě ráno v Mývatnu vzali asi kilák do centra (těch lidí tady fakt moc není :D) a jedeme dál směr druhý největší město ostrova, Akureyri.

Večer zjišťuju vlastně jedinou něpříjemnou skutečnost týhle cesty a to, že jsem někde v Husaviku ztratil Kindle čtečku. Ráno zkouším všechno obvolat a obepsat co se dá, ale marně. Nechávám teda alespoň číslo v naději, že se někdo ozve. Z Akureyri jedu směrem na západ do národního parku Snæfellsjökull, víceméně poslední zastávky. Počasí se kazí, je zataženo a mlha, výhledy nulový, na nějaký chození není ani pomyšlení. Jeden den se přesunuju, další dávám bazén a chill a zbývají poslední tři dny. Na špici poloostrova chytám ráno dvě německý kočky, který mě s několika zastávkama vezou až do města Borgarnes. Tady nacházím přímo ve městě zatím asi nejlepší camping spot a další den ráno se pomalu přesouvám zpátky do Reykjavíku. Cestou se ještě drápu na vrchol Esja kousek od Reykjavíku s výhledem na celý město (doporučuju!), a pak už jen přesun zpátky na byt na poslední noc k Martinovi a Terce. Nazítří už jenom sbalit cajky a tradá domů.

[Ukázat náhledy]