Výlet do Malagy a letos teda pořádnej!

Z Čr letíme ve složení Tos.Posral (Michal) a já. Na místě už otravuje Honzina (Fašounek #pojďsifašounkupójď) a v podstatě lokální Vojta Pánek se svou dodávkou.
Pár slov k vojtově situaci ve Španělsku. V Čr Vojta studuje v Praze vejšku se zaměřením ohledně dřeva a nábytku. Bydlí v dodávce nonstop  po celý rok, to i v Praze a s Onýsem kopou jak šílený novej traislovej spot. Vojta chtěl na zimu do Malagy a tak si našel erasmus, výměný pobyt pro vysokoškoláky. No a co, že tam nemaj jeho obor, sere na to a bere španělský IT obor útokem. Hlavně ať tam je a může jezdit do nesmyslu. Samo to tam od nás napálil dodávkou, která je v podstatě imrvére parklá u plotu skateparku. Jakožto několik dalších dodávek. Někteří tam takhle zevlujou na pár týdnů, měsíců a někdo už tam je takhle dva roky, nebo i víc. Lokálové jako Pitu, španěláci z jiných měst, kteří zakotvili jako Carlos, nejskvělejší němec na světě Vincent aka Vincentka aka Vincíboy se svou holkou Michelle a spousta dalších lidí.
Pak se tu samo točej partičky letecky, ubytovaný rúzně po okolí a v centru na airbnb. Kluci z UK, Francie, Německo, Švícarsko atd. Netroufám si dále jmenovat, nejde říct všechny, netroufám si na počet. Jedno je ale jisté. Všichni se rádi přes den nebo večer potloukaj u dodávek na parkáči, kde je pivo, my, židličky, kousky čokolády a legrace. Nic víc tam člověk k životu opravdu nepotřebuje. Tohle je bmx! Každej to tam takhle cejtí a lidi co jsou jen na týden jsou jak v rauši. Kdo je tam již nekolik měsíců, tak je na tom uplně stejně.
Lidi ze skateparku a okolí tiše tolerují lajnu dodávek. Přesto, že se na ulici, chodníku, či parkáči kempit nesmí, nějakým zázrakem to ani policije neřeší. Udržovat pořádek. Fakt hlídat odpadky a muzika jen z menších speakerů, haha. Neposerme to, fakt si ceníme toho, že tam můžeme takhle zapadout. Hlavně nikdo nechce udělat problém klukům, pro který to je opravdu trvalej domov.
Ty vole stejně! „Kde bydlíš?“
„V dodávce vedle skateparku.
Několikrát jsem byl svědkem, jak tohle vlasatej, fusatej klučina vytáhne na kočičku v baru, která by u nás koukala na značku hodinek a sklízí pořádnej úspěch.“
Proč trvalej domov vedle skateparku? Snadná věc. Vstup do parku na 3 měsíce je 22 eur. V parku je neomezenej zdroj pitné vody, záchody a sprchy s teplou vodou. Každý den vše vypulírovaný. Když neprší, tak park má všední dny do 22:30 a víkendy 23:00. Jak Vojta říká:
„V mojí koupelně mám ten nejlěpší betonovej bazén na světě“.

Následuje galerka černobílých momentek a fotek pořízených v betonovém bazénu Rubena Alcantary.

 

Zůstaňme ještě v areálu parku a pome na jeho trailsy.
Světla stejně jako v bazénu (i streetu, vertce, mini a obřím plácku na cokoliv), na dvou místech kohout s vodou a napojené dvě hadice s dosahem větším než je třeba a skříň s nářadím. Zázemí hustý. Plachty nemaj, když hódně zachčije vylezou šutry. Hlína je plná šutrů a musí se na finální šejping prosejvat. Když ale na to pár kluků na třikrát vlítne a lajnu po lajně vyladěj, stačí nám to pak klidně jen tři týdny kropit a vše drží v nesmyslu. A to na tom sedm dní v týdnu řádi fakt hodně lidí! Vnější pumptrack kolečko, který je fakt solidní a dá se tam letět. Vnitřek s malejma dvojákáma co se daj přejíždět. Malá bajby lajna, která se dá ale už tahat a je celkem vysoká. A pak dvě hlavní lajny. Menší s více hipama a větší s více rovnejma skokama. Transfery mezi někde možno. Public spot. Má svoje mouchy, ale nikdo nic nenamítá, když se něco poladí víc. Navíc je prostě prosinec, vánoce a jezdíš na hlíně vlaky v kraťasech do půl těla. Nebo jezdíš za světel v 9 věčer. Kolem a kolem to je prostě skvělý. Jediná nevýhoda, musíš fakt brutál přesně trefovat a dost houpat, aby to jelo. Menší chyby se rovnaj nedostatku rychlosti a tlumení po zbytek lajny.

Tak si dáme galerku čistě Ruben Park Traaaaaaaails.

 

Stravování a košobraní.
Jídlo ve Španělsku super, jednoznačně. Hospody a restaurace asi taky good, ale o tom vám řeknu hovno. V kebabu koupíte dobrej falafel v torityle za cca 4e. V centru jsme našli dobour pizzu za 3e, nebo 6e s hranolkama a limčou. V krámech super sortiment a když jsme dali nákup za 25-27e stačilo to pro 3 lidi na 3 dny.
A teď zásadní bod vejletu. Kolikrát se takovej nákup asi udělal? Tak třikrát. Jinak se chodilo na koše! Respektive do popelnic poblíž supermarketů. Honzina nás zasvětil a myslím, že mistr může být ze žáků spokojený. Kdo se nestydí a na punkovym vejletu s kámošema se chce trochu ušpinit a uštetřit doporučuju web http://dumpstermap.org/
Nemá cenu psát více. Našli jsem vždy něco, co jde nakombinovat s něčím a zbyde ještě na tamto. Hlad nebyl nikdy. Špatně už vůbec nikdy. Dobrej pocit nepopsatelnej a víc řekne těch pár fotek.
Jo ještě se parkrát stalo, že jsme si fakt něco přáli najít a pak to vyšlo! Větší radost jsme pak snad nikdy v životě nezažili.
Tos jednou celej den mlel o tom jak by si dal čočku a HOŠI, bez prdele, my ten večer našli pytel čočky, haha. Jinak v podstatě utrácíme jen za pivo a kafe. Na nic jinýho éčka netřeba. Myslim, že 2.8e za 4L piva v 0.33 plechu. Kafe pakatel a Honzina přitách z práce Mokakonev na 5 espress, jízda i třikrát denně. Když v koši najdem limču, automaticky kupujem 1l LondonDryGyn 37,5% za 6.25e. YES!

 

The Real Lost Bowl.
Né ten známej Lost Bowl v Portugalsku, tam teprv dojdeme. Seznamujeme se s týpkem jménem JOE. Je mu 49, je z UK a ve Španělsku v okolí Malagy žije s rodinou už nějakej ten rok. Jezdí jak drak. Skáče všechny lajny, v bazénu líta všude nad koping, je s nim prdel a co hlavně? Má hodinu od Malagy v kopcích vlastní letní sídlo. Takovou zděnou chatu. S bazénem a výřivkou. Pronajímá lidem a sám občas rekreuje. No a na plácku u toho měli dřív dva, tři skoky. Pak je celý zabetonovaly. Místo klopenek na otáčení začali dělat rádiusy. Pak rohy a pak vlastně zavřeli celej bazén. Je to hodně v duchu DIY, skatefriendly jen fakt pro zabijáky, co to uměj. Dáváme tam dvě vostrý celodenní šichty. Jen tak protože na to máme čas, chuť a užíváme si, podílení se na tvorbě takovýho místa. Odměnou nám je pozvánka na párty 26.12. která je naprosto skvělá, plná jídla, pití a dobrý muziky! Samo i jezdění. Od Joea jde do toho místa hrozný práce a nadšení. Fotky asi něco řeknou, ale bejt tam, je prostě bejt tam. Ceníme si toho. Moc!

 

Mijas a prázdniny u Dannyho.
„Na prázdninách u Dannyho se muselo vždycky čekat, až se dopasou koně, než se šlo jezdit.“
„Na prazdninách u Dannyho se vždycky rozdělávali rovnou dva ohně..“
„Naprázdninách u Dannyho se vždycky hulilo před jídlem…“
Tohle nás baví po zbytek celýho vejletu a vlastně se tim bavíme až doteď. I když tam dávno nejsme.
Místo opět cca 30minut z Malagy. Prdel vesnice, ale na jejím konci velká bývalá asi farma, sad, buchví co. A tam ten obrovskej (jeden z nich, páč v okolí je jich víc) transfér radius – bang o 180. Na obě strany. S obrovskym rozjezdem dolu z kopce včetně solidního narychlováku a klopny. Není to jen ale to! Spousta obřích, fakt obřích věcí v duchu slopestyle pro mtb. Dále různé squat staré objekty, jezditelnej fakt utáhlej oldschool bazén (plnej vody, Vojta ho jednou s frantíkama vypustil a jezdil) atd. Dřív tu prej jeli hrozný mejdla, každej víkend sanitky, hasiči a benga. Pak si majitel řekl dost, ale chtěl, aby duch místa žil dál. Znají se s Rubenem. Dala se brána a jeden domek do obyvatelného stavu. V něm žije právě ten Danny. Super pozitivní španěl, srdcem 100% bmxguy. Je mu 41 a má to tam jak málo kdo z nás. Líta čistě, krásně, vysoko a má naprosto skvělej tabletop. Ten to tam celý hlídá a žije tam. Facku od něj nechceš. Hodně mi připomíná Tomka Vondráčka. Kurva vlastně hodně, hehe. španělskej vysmátej Tomek. Máme dovoleno tu i o samotě zůstavat přes noc kolem dodávky najetý za bránou a grilovat. Což je sen! Tak a ten nás má taky rád, my jeho a je zelená příští zimu stavět něco většího. Ruben o tom ví taky. Uvidí se jak to dopadne. Enjoy pics hoši.

 

Legendární spoty tunel a přehrada.
Nebo jak někdo říká „The Hook“ a nebo taky „La Presa“.
Tunel je prostě tunel s rádiusovýma bokama. Je zněj výhled na město. Je to hrozně provařený místo a má velký kouzlo. Zabijeme tu tak dvě hoďky a jsme rádi, že tu jsme. Vyjet vysoko je těžký. Hodně to klouže a bordel. Navíc je nádherný, že je to v podstatě zároveň nelegální DIY climbing spot. Obyč chyty, zbíječkou vyseknutý ďůlky, ale i z betonu a kamínků napatlaný chyty. Šílenejch hodin práce a Mlaďák by byl jak na trní.
Ale hoši ta přehrada.
Máme lopatu a koště a dlouho nepršelo, takže to znamená fakt pojezd na troufnu si říct nejznámějším ditch spotu světa. Vlastně tam dáváme dvě sesh, ale to je fuk. Vojta tak jako vše a všude má hrozně najeto a jezdí to fakt vysoko. Jedna zásadní věc o spotu. Kdo točí doleva má to lepší. Doprava to jde v pohodě taky, ale točíš předním kolem u okraje tak 10m nad zemí a když to poděláš jedeš rovnou proti zdi, která neuhne. Všichni jezděj vejš a vejš a každej má radost. Vojta rozhodně nejvějš. Michal jedinej na bmx sjíždí naprosto celej kopec. Větší palbu jsme nikdy neviděl. Špalky smrděj tak 5 minut na dvacet metrů a ráfek pálí jak čert. Pro video to magor dává podruhé. Jen to vyjít je šílenost, nebo vytlačit.
Honzina má totální formu na jeho celopéru. Dává jeden pokus do půlky, kterej už tak, je totální šílenost. Teď pozor, do půlky jako že nahoře nakopne manuál a do půlky toho kopce, co nejde ani vyjít, to drží. Druhej pokus dává naprosto celou tu prudkou část a před zlomem to práskne na zem! Máme fotku, video a všichni jsem rádi že to přežil! On asi nejvíc. Takhle jsem dlouho neviděl, že by se někdo klepal, když něco odjede. Podlě mě, to tam nikdo nikdy neposlal. Pak ještě srandy typu na 1×1 pokus o výjezd toho největšího kopce. To je velká prdel. Nebo jízda v manuálu s nofootem. Běhání po nohách a triky bez kola atd.

 

Výlet do Portugalska.
Bavíme se o tom snad hned po příjezdu. LostBowl v Belmonte, Portugalsku. Betonová bestie, která je v podstatě vertikální rampa zakřivená do dvou bazénů. Šílený místo na naprosto nepochopitelnym místě v malym městě ve vnitrozemí. Vojta trefně říká pojeďme na silvestra. Sice okolo 700km jedna cesta, ale jsme 3 a blíž asi člověk nikdy nebude. Vincent a Michelle, ktěří tou dobou kempujou a surfujou v Portugalsku nám dávaj typ na nějakou záhadnou pizza party. Je vymalováno a jedem na cca 4 denní trip, kterej dá zabrat.
První zastávka cestou ještě španělsko, betonovej bazén. Dobrej jak svině, jako skoro všechny tady. Klidně bych ho dokázal jezdit 3 dny. Dáváme mu ale tak 3 hodiny. Každej si najde svojí lajnu, tu si vypiluje, užije a jedem. Michal si to užil nejmíň páč potřebuje celou dobu srát.
Lehkej nákup, což sakra pláčem. Opravdu jsme si během třech týdnů odvykli chodit platit do obchodu za jídlo. Pivo se nepočítá. No a jedeme na další špendlík v mapě kterým je obrovská odtoká oblast tvořená převážně rádiusovým korytem obřích rozměrů a nějaké přilehlé bangy. Strašně ikonické místo pokud jste generace jež pamatuje, nebo vyrostla na Etines Forward a znáte rubenův part líp než nějaký vyjmenovaný slova. V klidu se dá najet autem až dovnitř. Nikdo nic neřeší, je to pod hlavní silnicí a uklizeno máme raz dva. Projdem si to celý, až nakonec, což zabere asi 30minut, načež vyhodnotíme, že nejlepší místo je stejně hned na začátku, kde parkujem. Jezdíme, fotíme, něco točíme a pak dáváme sváču a míříme dál směr silvestrovský mejdlo.
Pizza party v horách. Totální hippie komunita lidí se zálibou v pořádný elektromuzice maj takovej spolek uprostřed ničeho kdesi v Portugalsku. Takový dlouhý táhlý údolí, jehož půlka je parkoviště pro karavany z celého světa. Každý pátek se tu po celý rok dějou mejdla. Vlez je 10e a pizza je zadarmo až do 23:00h. Samo v uterý na nový rok to jede taky! Platíme vstup a jíme 4 hodiny jen pizzu a pijem vlstní zásoby. Pak zaplatíme 1.5e za token který vyměníme za jedno pivo. To je točený do malejch záloha kelímků a za dva kelímky je zase beer. HRA ZAČÍNÁ! Stovky lidí, nikdo nic neřeší. V podstatě celou noc nosíme standartně tak 6-8 kousků na jednu točku. Hlouček ve kterém jsme nechápe nic a naoplátku furt něco motaj. A nic nám to nedělá a to proč? Hmm?? Byl tu totiž nějakej stánek s cedulí „extazia legal wild herbs drink for 2e“. Měla ho na starosti stará paní, co vypadal, že tu žije v kuse tak 30 let. A ta paní tam věčně nebyla, hehe. Jednou tam hazím do kelímku a pak vypijeme podle mě čtyři džbány čehosi, co chutná jak ananasovej džus. Vojta jde rozumně spát, páč ví, že prostě někdo musí druhej den jet. Ostatní jedem v nesmrtelnosti do 10 ráno a usínáme až na předních sedačkách směr LostBowl.
Cestou ještě navštěvujeme obří, ale óóóbří odvodňovací fullpipe s šíleným vjezdem, co vypadá jak díra do pekla. Bohužel je dost mokro. Hodně limitovaně se sveze jen Vojta. Já a Tos jsme v prdeli.
K Lost Bowl dojíždíme v noci za tmy. Celkem vyndaný. Já s Tosem ještě dojezd, Vojta z řízení, v tý tmě s čelovkou jsme z toho solidně zesraný. Jak v tom budem proboha jezdit? Ráno vydatná snídaně a lehce zametáme. Místo bazénu je bývalý kamenolom, takže všude kolem skála a krasný okolí. Koping vylezlej není vůbec, pač tam koping, jako takovej, ani není. Trubku nahrazuje silnostěnnej válcovanej plech ohnutej do tvaru čtvrtiny trubky a je krásně zapuštěnej v betonu. Nejvíc řeknou fotky, ale… Má to tak 4 metry určitě, možná víc. Naprosto perfektní tvar rádiusu a přes obří rozměr a kudlu, jakou člověk může jet, naprosto příjemnej a přirozenej pocit. Lajny se chovaj uplně jinak než je člověk zvyklej. Kapsle, kde se dá jezdit až hlavou dolů má tak kolem 7m na vejšku. Jezdíme celej den do umření a na základě předpovědi mlhy(vlhka) ještě večer naháníme jízdou čas zpět do Malagy. Už ve Španělsku před Malagou ještě dáváme jeden park s bazénkem. Mělčí, teď si říkáme dětský brouzdaliště, ale super.

 

Ostatní spoty, závěrem a videa aka Honzinovy sady.
Je toho kolem ještě spousta. Byl čas a prostor stihnout uplně vše, ale my nechtěli. Chceme objevovat i příště. A i příště opět nespěchat. Užít si věci jako je návšteva Kudra s Čmuchem, která byla legendární! Skoro celý DirtyParks se sešlo v Malaze na parkovišti. Kluci taky dali vejlet na Gibraltar, jakož to i my s Fašounovejma rodičema, který pujčily sprotovního seata, haha.
Opice se prala o Honzinovu mikinu a pak i čokoládu. Nechtěli jsme platit polatek 9e za pěší výstup na kopec, tak jsme lezli po skalách, přičamž jsem odvalil kámen, kterej by rozbyl kamión. Byli jsme taky na jamu ve Fuengirole, kde měla bejt hrozně velká afterparty, ale nakonec tam ve 3 ráno v parku stojí parta čechů a jeden frantík. Jinak Fuengirola je celkem starší park s dvěma bazénama. Navazujou na sebe, jsou specifický, ale maj svoje kouzlo. A nějakej street no. A kavárnička přímo u parku pro rodiče a němce. Pro nás tak max nejlevnější kafe, samo americano bez mlíka a bez cukru. Možná něco vypadlo, něco mělo ještě zaznít, možná se k tomu ještě dostanem. Třeba se udělá jestě příspěvek jen z fotek co máme po telefonech, to by taky stálo za hřích. Tím to dobarvit a podtrhnout.
A ještě k lidem. Těm skvělejm bmx lidem tam všude. Né jen tam kde jsme byli, ale celkově tam v tom světě. Prostě to není zdaleka jak u nás. Ještě musíme v Čr urazit velkej kus cesty. Ještě to dá zabrat, než bude normální, že jezděj pohromadě klucí 14 let a chlapy 40 a víc, který maj všichni stejnej level na kole a to sakra dobrej. Běžný potkávat holky různýho věku, který to nemaj jako pózu, ale opravdu tím žijou, tak jako my kluci. Vidět legendu Rubena, jak se přizbusobil své situaci. Má opět problémy se zádama a krční páteří. Touží zůstat na bmx, miluje tu hravost malýho kola. Tak si to pro sebe přizpůsobil. Nesměli jsme dělat fotky, ani videa. Poprosil nás. Brzo s tím půjde ven, je to zajímavý! A ať si bude říkat kdo chce co chce, on na tom fakt jezdí jak bůh.
Když pršelo, byli jsme zajetý pod mostem vedle parku a na boku auta z projektoru (alliexpress) jeli bmx videa.
Když byl Vojta ve škole, s Tosem jsme zevlili na pláži v hamakách dokud neotevřou v parku.
Když jsme chtěli něco jinýho než pivo, tak jsme koupili sangrii.
Když bude někdo chtít všechno sebrat a jít prostě někam za tim kolem, tak by měl.
A je jedno kam.
Malaga easy livin.

 

A pár videí z Honzinový IG tvorby, který uplně zachycujou tu prdel a flow.

Kuba.