Konečně to dokázal! Po několika letech snahy je @honza_faistaver konečně tam, kde se každej mtbgaj rozteče, jak čokoška na slunku.

Všechno to začalo minulej rok. Po třech letech žádání o Working Holidays do Kanady jsem už ani nedoufal, že to někdy přijde, ale světe div se, 1.4. mi přištává dopis z imigračního, že mě vybrali, a když dodám veškerý potřebný dokumenty, dveře do týhle mekky mtb mám otevřený. Prvotní nadšení vystřídala trochu obava z toho, že pozvánka přišla 1.4. zrovna na Apríla, nicméně v tomhle se asi nežertuje, takže zvedám vhozenu rukavici a jdu do toho. Vše jede jak po másle, vázne to akorát v dodání trestních rejstříků (párkrát jsem už v zahraničí na delší dobu byl, tak je třeba toho dodat trochu víc), nicméně i to se mi daří splnit, rychlá návštěva ve Vídni na otisky prstů a na konci května mi poslední email od úředníčka v přílozzasílá Port of Entry Letter, neboli vstupenka na 1 rok do Kanady v rámci programu Working Holidays, yes!!!

Nevím, jak se to stalo, nicméně dny plynou, léto je rozjetý a já si řikám…v pohodě, pojedu na zimu, někde se upíchnu, nabouchám hodiny a jaro bude snový. Nicméně na podzim se mi do hnusný, zmrzlý Kanady už zas tak moc nechce, tak se rozhoduju pro španělskou Malagu, dám si takovou zimní přípravu a pojedu pěkně rozjetej na sezónu. Jenže to by tady ale nesměla bejt ta věc s koronou. Brzo zjišťuju, že to bude asi víc komplikovaný, než si myslím, a kdo ví, jestli se mi to vůbec podaří. Trochu si nadávám, že jsem nejel už minulej rok, ale pořád věřím, že se to nějak v dobrý obrátí. Víza se mi blíží ke konci, žádám jako většina v prodloužení a to se mi daří, dostávám navíc 3 další měsíce, je třeba na tom začít makat. No, zas tak moc jsem pro to neudělal. Při cestování do Kanady v tenhle čas na tenhle druh víz je potřeba mít job offer, neboli nabídku práce od zaměstnavatele s tím, že jakmile přijedu a projdu si 14ti denní karanténou, zaměstná mě. Asi abysme si tam jen nejezdili na kole a neužívali si, nevím. Obepisuju teda pár lidí, co už v Kanadě jsou a mohli by nějakým způsobem pomoct. Kámoš Pavel Hospodka se zmiňuje ve firmě na čistění koberců, kde předtím pracoval, dává mi kontakt na šéfa a ten že jako jo, že zrovna někoho shání, tak že prej mě vezme a ten job offer mi dá! Jak jsem řekl, zas tak moc jsem pro to neudělal. Práce prej bude v Sunpeaks, bikepark tam maj slušnej, moje vysněný Kamloops 45 minut autem, co víc si přát! Nakonec teda že ne, že to bude ve Whistleru a jestli mi to nevadí. Trochu se kroutím, ale nakonec mu na to kejvnu. Takže balím kolo, řeším pár formalit a 8.7. hurá země zaslíbená! 

Na letišti jsem trochu nervózní, přece jen moc lídí v tenhle čas nelítá, informací je málo a zkušenosti lidí pade na pade, někdy tě pustěj, někdy ne. Všude ukazuju Port of Entry letter a job offer a všude zatím cajk. V Montrealu vybíhám z letadla rovnou na border control, kde se mám dozvědět verdikt. Týpek za pultem je hodně v poho, ptá se jen na pár detailů, tiskne mi work permit a já mažu na letadlo do Vancouveru, do kterýho s jazykem na vestě nasedám jako poslední (hoďka a půl na přestup nebylo v týhle situaci úplně optimál, vím). Posledních 5 hodin a dosedám ve Vancouveru. Oukej, to šlo docela hladce. Volám si Uber, kterej mě veze na Airbnb, a na dalších 14 dní se zavírám znova do karantény (jo, znova, jednu jsem si už dal na jaře při cestě z Norska). Stejně je to trochu zvláštní. Mám bejt 14 dní v izolaci, abych někoho nenakazil, ale to, že můžu jet na ubytko přes celý město hromadnou a prskat na lidi virusy nikoho nezajímá. No to je fuk. Nakonec jsem našel fajn apartment na severu Vancouveru za celkem slušný peníze, jídlo objednávám online, cvičím, čtu, čumím na filmy a tak různě přemejšlím, jak to všechno provedu, až mi ta samotka zkončí. 14 dní uteče jak voda, hned první den venku kupuju od anglánů auto co jsem si vyhlídl na Facebooku, 2006 Dodge Grand Caravan, 3.3L, V6, už předělanej na campervan a plně vybavenej vším, co potřebuješ na život na cestách. Dávám testovačku (v BC nefunguje nic jako technická, může tady jezdit cokoliv co se alespoň nějak udrží na silnici), vše se zdá být v pohodě, kontroluju olej (víc se v tom nevyznám) a nakonec se domlouváme z dvojky na 1650 dolarů. Ok, deal! Jdeme to přepsat a udělat pojistění (zase, jedna jediná pojištovna co si diktuje podmínky a pokud se ti to nelíbí, choď pěšky). Bába za pultem jestli prej mám BC řidičák, no, před hodinou jsem vylezl z karantény, tak jsem to zatím nestihl. Tak to budete mít za 5200 dolarů (90 000,-) na rok. Řikám…Excuse me?…potom, co jsem spadl ze židle. No, bonusy za řízení z Evropy od minulýho září nebereme a jste pro nás riziková skupina. Ok, dejte mi nejzákladnější základ, co můžu dostat…2800 ročně, níž se nedostaneme. Platím teda první tři měsíce a ještě cestou z kanclu mě musej angláni podepírat. Zpátky na ubytko, přijíždí Whistler lokál Tomáš Rašek a jdeme se  poprvé sklouznou na Mt Fromme kousek za město. Saaaaakra, tohle bude dobrý!!! Ráno naházet všechno do káry, cestou se zastavujem na trailech ve Squamish a v podvečer ještě stíháme rychlou sesh na Riverside Jumps ve Whistleru. Tak to bysme měli.  

Hned druhej den kupuju tiket do bikeparku a jdu to omrknout. I tady se korona podepsala, roušky ve frontě, rozestupy atd., ale co je fakt naprd, že nejedou všechny traily. Teda hlavně ty skákavý, co mě ba. Takže jsem trochu na vážkách, jestli jít do sezónky nebo ne (nějakou tu kačku už tahle sranda stála), pak si ale řikám…co bych to byl za kreténa bydlet ve Whistleru a nemít pas do parku, když je to právě TO, kvůli čemu se sem táhnu přes půl zeměkoule??? Takže zpátky na pokladnu, solím dalších 800 dolarů a jen co pípne karta o terminál vím, že to bude dobrý. A jako jo. Od toho dne každou volnou chvíli po práci, každej následující víkend jsem tam a ždímu to do maxima. Ze začátku jezdím hlavně Freight Train a legendární Áčko (který je podle slov lokálů díky počasí, koroně a absenci Crankworks v nejlepší kondici za poslední roky), sem tam nějaká technika, Insomnie na Creekside (nejlepší zatáčky v parku), postupem času se pak otevíraj další věci jako D1 (za mě asi nej trail tady, proč jen je tak krátká panebože?!?!) a hlavně Dirt Merchant Pro, což je prostě úlet a od tý doby nejezdím v zásadě nic jinýho. Po pár dnech se dávám do kupy s kanadsko-australsko-zálansko-britsko-německu partou asi 20 ti bláznů, který mě berou mezi sebe, jezdíme park, ve všední dny pak blbnene na skokách ve městě nebo se jdeme vyšlápnout na traily v okolí, sem tam nějaký párty, sem tam nějakej trip, je to fajn. Po pár tejdnech mi příjde jak když bych tu žil roky, je fakt snadný si na to zvyknout! 

Co se vydělávání dolárků týče, pracuju jako carpet clean technical, což možná zní trochu vznešeně, ale není to nic jinýho než obyčejný čistění koberců, sem tam vzduchotechniky. Jezdíme od Squamishe po Pemberton, 5 dní v tejdnu, 8-9 hodin denně. Ale ne, není si na co stěžovat. Je nás tu pár, skvělej kolektiv, po pár dnech si mě bere pod křídla Jirka (taky velkej outdoor nadšenec), a práce s nim je prostě super. Jirka rád dobrej kávec (stejně jako já), takže ikdyž se den sere a je toho nad hlavu, flat white nebo americano z Mt Currie dycky zvednou náladu. A vo tom to je! Svou účast tady jsem přislíbil do začátku prosince, co bude dál zatím nevím. Většina lidí jezdí do Whistleru právě na zimu, ale když tě netankuje lyžování/snowboarding, není důvod tady zůstávat. Takže asi přesun kousek na jih k oceánu, kde je teplejc a dá se jezdit celoročně. Nebo návrat domů a na jaře zase zpátky, uvidíme. 

Od začátku uběhlo přesně dva měsíce a já se stačil trochu zabydlet. No, abych to uvedl na pravou míru…od tý doby bydlím v autě, takže všude a zároveň nikde. Tohle byl plán od první chvíle po příjezdu, koupit vetší kombi/malou dodávku, udělat postel, v kufru kuchyňku a zdar. Žili jsme takhle skoro 6 měsíců na Zélandu a bylo to boží, mít to svoje malý zázemí, těch pár věcí co se ti tam vejde a tu svobodu nebejt nikde upsanej a na nikom vázanej. Asi to není pro každýho, ale já to mám hrozně rád! Pitná voda je ve městě na každým kroku, spousta jezer v okolí, venkovní sprchy, hajzlíky. Stejně je léto a člověk víc nepotřebuje. Teď na začátku října je počasí pořád ještě dobrý, rána trochu chladnější, ale nic hroznýho, tak si myslím, že to nějakej ten tejden ještě půjde. Jak začne bejt hnusně, najdu si ubytko a vrátím se trochu do normálu.

Něco málo poznatků za ty dva měsíce co jsem tady…Pár lidí mi před příjezdem tvrdilo…týýýý vole, to je jen taková fáma, Whistler není vůbec tak dobrej jak se říká, v Kanadě najdeš spoustu lepších míst…hele, ať si řiká kdo chce co chce, pokud tě baví mountainbiking, tohle je místo kde chceš bejt! Mít nejlepší bikepark za rohem, další stovky trailů od Squamishe po Pemberton do hodiny autem, Kamloops, Vancouver, Sunshine Coast a spousta dalších spotů kam si zajedeš na otočku na víkend? To by mě fakt zajímalo kde ty lepší místa jsou, haha! Whistler je liga, ať tě baví jakejkoliv outdoor, tady se to dá a dá se to naplno!!! Na druhou stranu tahle sranda něco stojí. Kanada je celkem drahá sama o sobě, BC prej nejvíc ze všech provincií, a ve Whistleru to platí dvojnásob. Mít tu vlastní bydlení/pokoj v nějaký rozumný části od centra (bikeparku), je celkem raketa. A to není klasický léto, takže je všechno levnější, co jsem tak pochytil. Do toho to nesmyslně drahý pojištění na auto a nedej bože když se ti na něm něco vysere, to se v tom dá pak pekně zahučet. Ticket do parku, sem tam na na pivo s kámošema, něco na kolo (dostává to tady fakt na prdel!), do toho práce na full time…ne, je to furt Whistler a je to pecka, nebudu tady rozjíždět nějaký negativa, jen to všechno to má všechno dvě strany a je dobrý zůstat trochu při zemi…si myslím. 

Jinak se mi tady žije dobře. Jak jen je čas, jsem na kole, respektive v parku, než nám ho teď v neděli na pár měsíců zavřou. Tuhle jsme byli jezdit v Sun Peaks, hooooodně dobrý, žádný fronty, traily našláplý, na jaře jsem zpátky!!! A bikeranch v Kamloops? Ufffff, to mě hodně ba, tam se na podzim ještě vometu! V plánu je taky Coast Gravity a Vancouver Island pokud počasí dá, uvidíme. Jinak nahodit zpátky teleskop a trochu se hodit do formy (to zas budou nohy brečet po dvou měsících na laně, haha). Plus nějakej ten pěšo vejlet bych rád, když už s sebou táhnu ty pohorky, ale strach z divočiny je, ne že ne. Co dál, asi nic, pár momentek by se našlo, tuhle jsem v lesejku za parkovištěm, kde často kempuju, našel velkej sud piva (neptejte se, sám nevim), skoro plnej, tak to hned hlásim do světa kdo má a nebo kde sehnat pípu, ochutnáme, zkusíme, ale nikdo se k tomu moc nemá. Bejt to u nás, ani nemrkneš a sud je v prdeli. To mi tady trochu chybí, takovej ten českej frístajl. Nebo když se jeden den vzaly bedny a centrála a jelo se asi 30 kiláků za město do hor na párty. Nebo když mi jedna buchta skočila do auta a já pak v 1 ráno ztropil scénu a vzbudil půlku parkoviště s tím, že mi ukradla telefon, kterej akorát zajel pod sedačku. Haha, to bylo dobrý! Pak jsem taky nějak zlomil rám, ale kanadskej commencal to všechno dal bleskurychle do kupy, tak už můžu zase kravit. Tenks gájs!!!…No bylo toho vlastně celkem dost, když si to tak vybavím. Jo a taky velký dík všem co se tady o mě staraj, perou mi, můžu si u nich dát sprchu když je zima (teď na podzim budu otravovat asi víc), dobít notebook a dotankovat vodu do kanystru. Vážím si toho!!! 

To je tak asi vše, víc mě nenapadá, až se zase bude dít něco zajímavýho, podám info. 

Zduř! 

Honzish