1. července, 8 večer a právě jsem parknul Dodge na ferry z Nanaimo do Vancouveru a jedu na dvoutejdenní trip po BC. Mám před sebou asi hoďku a půl a tak si říkám, pojď Honzo, sesmol zase pár řádků, ať se lidi doma pěkně namlsaj! Tak pome!

Zpátky do jara…klička se po 3-4 tejdnech dává pěkně do kupy, nebaví mě to, ale fakt si dávám klid a voraz, sem tam nějaká procházka na kávec, sem tam nějakej vejlet autem, ještě chvíli vydrž Honzina!!!. Po dalších dvou tejdnech jsem zpátky na kontrole a to je dycky jak za trest, tahám to z nich jak z chlupatý deky, nicméně dostávám zelenou na silničku a je vyhráno. Hned druhej den ji oprášim, nafoukám gumy, zabalim svačinu a jedu na 100km kolečko na Salt Spring Island a zpátky. V půlce si řikám, jestli jsem trochu nepřepísk (nic mě teda nebolí, ale přece jen tam někde v zádu…abych tomu nedal moc pokouřit), ale na tyhle myšlenky je už trochu pozdě, tak si dávám točený na uklidněnou a v podvečer se pěkně vyflusanej vracím zpátky do školy (těch pár tejdnů dortíčků a nic nedělání je fakt znát). Druhej den leháro a klid, díky bohu všechno dobrý, takže jásám a od tý doby jsem v sedle kazděj den, ať už další celodenní štreka, nebo jen rychlejch dvacet kolem jezera, tahle zelená střela mě baví! Až jednou prásknu s horákem, chci pořádnýho cesťáka, točit nohy a chlemtat pívo (kdo to zná, tak ví o čem mluvim).

Jedu rehabky, na doporučení od kluků volím Parkway Physio v Langfordu asi půl hodiny autem a teda tohle je úplnej opak nemocnice v Duncanu. První sezení snad hodinu kecáme o tom jak jezdím (že to není jen do krámu pro rohlíky), jak nejčastějc padám na hubu, jak a co dělám když jsem v práci a tak dále a tak dále. Paní od naproti si všechno pečlivě zapisuje, přihlašuje mě do appky a vytváří plán, jak mě co nejdřív dát zase do kupy. To je sen! Sezení za 100 dolarů ale mám jich 8 hrazenejch od pojišťovny, což je tak akorát, a celý mě to nakonec stojí jen za benzín tam a zpět. Liga! Takže od tý chvíle každej den do posilky a (ikdyž mě to hrozně nebaví) zvedat železa! (a koukat se na sebe do zrcadla, to mě zase baví dost). Jo a chtěl jsem říct že pokud děláte podobný kraviny a jedete na delší dobu pryč, vyberte fakt dobrý pojištění co má vysoký limity a kreje všechny tyhle kraviny, vyplatí se to!

Nějak v tuhle dobu se taky do Duncanu přestěhoval týpek jménem Brendan s paní Briannou. Brendan je zapálenej digger z Vancouveru a už nějak v půlce zimy mi psal, že maj v plánu se přestěhovat na Vancouver Island a až to bude aktuální tak dá vedět a píchne mi se skokama na Prevostu. Já mu psal že v květnu jedu zpátky do Whistleru, tak ať tu lajnu dotáhne do konce jestli chce. No a nějakým způsobem se stalo že v Duncanu koupili barák a já zůstal ve škole, tak se teď kamarádíme. Je to takovej kanadskej Honza Špika, co potřebuju tak opraví, vymění nebo jinak poladí (to se mě, lemplovi, samozřejmě velice hodí) a já mu za to platim svejma blbejma kecama a hecuju ho do skoků, ve kterejch si není úplně jistej. A tahle symbióza zatím funguje, tak jsme oba spokojený! Ale až se vrátim do domu, tak to zas čeká tebe Honzo, neboj! 

Půlka května a velkolepej návrat jedinnýho mezinárodního školníka na St. John’s Academy je tady! Na den přesně je to 7 tejdnů od oné tragické události zlomeniny kosti klíční neboli fraktury klavikule, s vedením se domlouváme na pomalým rozjezdu a tak jsem pasovanej na vrchního zahradníka, okopávání záhonků a zastřihávání keřů je odteď moje! Volaj mi z vlády, že prej pro mě maj nějakou tu finanční pomoc za tohle né moc produktivní období (rozuměj válení se v posteli a vymetání všech možnejch kaváren po okolí), do toho taky vracej daně za minulej rok (díky Lucko!), takže to celý nakonec přežívám úplně v pohodě (bydlet v autě a nemít práci tak je to větší průser). Prodávám gravela a pomalinku polehounku se přesouvám zpátky na horský. Znova chodíme plácat lopatou, vymysleli jsme zbytek lajny a ty vole, ve dvou to jde 2x tak rychle! Léto za rohem, vláda odvolává nošení masek na většině veřejnejch míst a život se zase vrací do normálu. 

Po pár tejdnech našeho přátelství se Brendanovi jednou zmínim, že mám starou kameru s rybinou, ukážu mu pár záběru a ten je nadšenej! Tak během jednoho víkendu točíme Honzina v Duncanu, hodně zlehka, ale i tak z toho je nějakej materiál a po tom co flipuju v místním skateparku se ze mě stává absolutní legenda, když 25 dětí na koloběžách řve HE JUST DID A BACKFLIP a mlátí s nima přitom o beton (no musel jsem Vám ukázat že emtébé je taky cool jako ty vše kolobrndy!). Jo a nějak v tuhle dobu taky pořizuju sjezďáka, protože jak se zdá (a teď už se to nezdá) v Kanadě ještě nějakej pátek zůstanu a je dobrý ty kola střídat! Takže dalších pár tísíc letí komínem ale jak se řiká, peníze budou, my nebudem! (tak nějak to je, ne?)

Po dlouhým rozhodování taky znova kupuju permici do Whistleru, dalších 780 dolarů čusssss (jak že to bylo s tim komínem?), ale jak by řekl Kuba Najman…do Whistler Bikeparku se dycky kupovaly sezónky, dycky! Už jen proto abych (když se někdo zeptá, zatím se to teda nestalo) byl za toho hustýho lokála a sklidil uznalý pokejvání hlavou. A nebo….hej holky, mám sezónku do bikeparku, nezajdete na drink? (to se bohužel taky zatím nestalo). Mám to za 5 dvanáct a to doslova, promo deal platí do 11.června, pak je to asi o 150 dolarů dražší a já ještě desátýho v 11:50 nevim jestli jo nebo ne, nakonec teda jo a jakmile to vodbouchnu, je klid. První štaci dáváme hned tejden potom na prodlouženej víkend, bikepark jede letos klasicky do 8mi večer, to znamená deset hodin čistýho ježdění, a to je fakt dost! Víceméně všechno je otevřený už od začátku sezóny, naladíno, ale po další návštěvě je i tady vidět absence vody (k dnešnímu dni nespadla 8 nebo 9 tejdnů ani kapka) a traily začínaj jít, slušně řečeno, pěkně do hajzlu. Ale první víkend dobrej, pěkně tři plný dny, je fajn zas vidět starý známý, pojezdit, pokecat, dát pivo nebo osm a tak. 

Akademickej rok se pomalu blíží ke konci a to pro nás školníky znamená docela honičku, neboť vrchní kápo Chris je ultra workoholik a magor na pořádek (ne je to dobrej chlap…když nemá svoje dny), takže poslední tři tejdny před vysvědčením lítame jak hadr na holi jen aby bylo všechno tip top na dvě hodiny předávání papírů z ruky do ruky a plácání po zádech. Ale zas je to soukromá základka a není nic důležitějšího než spokojenej rodič, kterej měsíc do měsíc posílá docela slušnej balík za svoje ratolesti. Takže to chápu. Na začátku července dáváme Whistler podruhé, tentokrát už to není hladký jak dětská prdýlka, ale je to furt Whistler Bikepark, tak co bych si stěžoval, že jo. Anička, Síma a Kuba, se kterejma jsem na podzim bydlel, mi opět poskytujou na pár dní střechu nad hlavou (máte to u mě!) a o tři dny a 43 lapů na Dirt Merchantu později na sebe znova navlíkám školnickej mundůr!

Začali prázdniny a to je čas všech velkejch projektů, který se kvůli všem těm lidem okolo nedaj dělat během školního roku. Už když poprvý vidím ten seznam, co se má za léto stihnout, tak si řikám…neposrali jste se tak trochu? Zrenovovat 2 celý učebny, 2 celý parkoviště, doťuknout překážkovou dráhu, tady vymalovat, támhle vymlátit zeď a udělat okna a do toho dalších tisíc věcí okolo který se dělaj v průběhu celýho roku. Jo a přestěhovat jednu celou budovu intru do druhý. Plus jsou prázdniny a všichni chceme alespoň tejden/dva voraz. 3 školníci. 7 tejdnů. HAHA. 

No a asi dva tejdny zpátky jsem se zmínil, že bych taky rád nějakou tu dovolenou když je to léto, počumět po BC, něco dobrejch káveců vypít, zkrátka trochu vyvětrat svoji brutální V6 a podívat se jak taky lidi žijou…jinde. Nakonec to jde celkem hladce, dostávám dva tejdny off a tak teda jedu. Kromě řidiče a spolujezdce jsem vytrhal všechny ostatní sedačky (protože pravý sporťáky jsou dycky jen dvoumístný), za pomoci školního nářadí a hlavně MATERIÁLU (kterej je teď drahej jako svině) jsem vyfiknul novou vestavbu, hodil tam dvě kola, zapnul 92.9 KISM Rock Radio z júesej a vyrazil. 16 dní přede mnou, nějakej hrubej plán mám ale co bude…kdo ví. A tak mě to baví nejvíc. Hele mažu zpátky do podpalubí, zachvíli vyjíždím. Na podzim dám zas vedět. Tak čus!